Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Analýza: Mluvíme o Masarykovi

Mluvíme o Masarykovi, píšeme o Masarykovi, přemýšlíme o Masarykovi, ale rozumíme Masarykovi? Profesor filozofie, jež byl pro své (dnes přijímané jako oprávněné) realistické názory negativně vnímám většinou vlastního národa, nakonec stanul aklamací v jeho čele po té, co vyvinul nezměrné úsilí vedoucí k jeho založení. K založení republiky Československé. Stalo se před sto lety.

Masarykovi bylo šedesát osm let, v okamžiku, kdy byl zvolen do čela státu, který po čtyři roky, v exilu, pomáhal zakládat. Ano, pomáhal. Masaryk nebyl jediný. Vedle něj se o stát zasloužili mnozí další, ale Masaryk je dnes vnímán, jako jeho ikonický zakladatel. První Československý prezident.

My, mluvíme o Masarykovi. Mluvíme o jeho činnosti, o jeho skutcích. Mluvíme o něm v superlativech a snad ani v samotném zápalu pro něj, nevnímáme mnohdy ony kontexty, které nám z působení Tomáše G. Masaryka plynou.
Slyšel jsem, že je Masaryk vnímán některými historiky negativně, protože, ač sám bojoval proti monarchii, nakonec si sám některé praktiky osvojil. Otázkou však zůstává, zda-li je to to samé, když se chováme podle toho, jak jsme byli vychováváni, podle toho, co pramení z titulu naší funkce a úřadu, anebo pokud se snažíme pouze vyhovět veřejnosti, lidu, který nás chce „poznat“ a potkat a pokud se sami chceme přiblížit lidem, jichž jsme nedílnou součástí.
Sám Masaryk hovořil o základních hodnotách, které zastává a podle nichž se celý život řídil. Hovořil především o morálce. Na kolik pro něj byla morálka praktickou stránkou života můžeme jen odhadovat z jeho osobních spisů. Protože dějiny jej vnímají zkresleně. Skrze vykladače, kteří jsou tu zaujati pozitivně, tu negativně. V každém případě, pokud se DNES naši političtí představitelé hlásí i ideálům masarykovské tradice, pak by měli především reflektovat onu morální stránku. Tedy, že to co řeknu, pro mne platí prvořadě.

Mluvíme o Masarykovi. O člověku, který pomáhal vytvořit náš samostatný stát. O člověku, který dokázal převést svůj národ z područí monarchie ke správě své vlastní. Samostatné. Mluvíme o člověku, o kterém se spekuluje, jako o nemanželském dítěti. O jeho šlechtickém původu.
V této souvislosti mi vyvstává myšlenka, hledám paralelu s Boženou Němcovou. O jejímž původu se dodnes také vedou spory. V té souvislosti mne napadá, zda jsou tyto otázky ještě relevantní. Sám si odpovídám, že patří spíš do říše spekulací, jež spíš podněcují zájem o samotné dílo dotčených. Můžeme snad za své rodiče? Budeme se opět zabývat otázkou třídního původu?
Mluvíme-li o Masarykovi, pak se nevyhneme ještě jedné, zásadní věci – a tou je volba personální. Existují názory, že Masaryk byl ikonickou postavou předminulého století, jehož záře, jaksi mimoděk „prosvítila“ do onoho dvacátého století. Naproti tomu bych mohl podobnou rétoriku použít na jeho nástupce, kterého sám Masaryk vybral a prosadil. Můžeme tedy klást řečnickou otázku, zda by Beneš dosáhl svých úspěchů bez Masaryka!?

Mluvíme o Masarykovi. Muži, jenž odešel před jednaosmdesáti lety. Bylo mu osmdesát sedm. Mluvíme o Masarykovi, který se zasloužil o náš stát. O stát, jehož sté výročí založení si připomínáme. Mluvíme o Masarykovi…

Jak budou mluvit o nás…?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama