Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Analýza: Povídání s TGM

Možná bych o snímku Jakuba Červenky Hovory s TGM mohl i uvést, že se až příliš snaží těžit z výjimečného díla. Ať už tematicky, nebo názvem. Proč Hovory s TGM, když o knihu obsahově příliš nejde? Ten snímek ve mně budí víc otázek a námitek na pojetí, na obsah, než abych byl jako divák s výsledkem spokojený. Celé je to špatně!

Měl jsem možnost být na projekci tohoto filmu, po níž následovala i diskuse s hlavními představiteli a režisérem. A myslím, že se režisér nechal slyšet, že chtěli výrobou tohoto snímku upozornit (opět) na hrubost a všeobecnou ztrátu hodnot, která v naší společnosti je.

Podle mého názoru se sluší dodat, že ona ztráta hodnot není rysem zdaleka jen dneška. Ona vlastně trvá nepřetržitě. Ale tvůrci onu ztrátu hodnot používají jako naprosté klišé, které publikum, v souvislosti s Masarykem prostě chce slyšet.
Ztrátě hodnot navíc čelil i Masaryk. Stačí si zrekapitulovat mnohé jeho spory. Spory s celým českým národem! Jakkoli ikonicky vnímaní byli tvůrci Hovorů s TGM (Čapek i Masaryk), slušelo by se, je uvodit méně frázovitě. Třeba, že tvůrci chtěli oživit zájem o Masaryka k jubilejnímu výročí založení Československa.

Už v první části snímku jsem se sám sebe ptal: „PROČ film vznikl“? Stále mi tam chyběla jakási pojící linie. Ano, Karel Čapek přijde za Masarykem, aby mu nabídl polovinu honoráře. A Masaryk mu překvapivě řekne, že kniha nevyjde protože si to jeho rodina nepřeje. A následně rozvinou dialog, kdy spisovatel přemlouvá prezidenta.
Tvůrci se nejspíš snažili postavit snímek na onom sporu/otázce: vydat – nevydat. Ale, pak by jejich rozhovor měl vypadat asi jinak. Buď méně formálně, méně škrobeně, jako když spolu hovoří dva důvěrní přátelé – a ne o knize, anebo by mělo jít o obhajobu díla. Proč ta kniha musí vyjít.
Jednoduše by měl divák mít jasno, že jde o obsah Hovorů. Aby Karel Čapek, jako hlavní autor přímo argumentoval tím, co v knize je a proč by se proto měli lidé dozvědět to, či ono. Aby bylo divákovi jasné, že jde o věci v knize napsané. Když už…

Realita vs. režisérovo ztvárnění

Existuje fotografie Karla Čapka s prezidentem Masarykem, na níž jsou zachyceni vestoje, v parku před domem. A ve filmu je přímo demonstrován její vznik. Herci si zapózují a vzápětí se ukáže ona historická fotografie. Myslím si, že tohle je až klíčový přehmat!
Jakkoli šlo nejspíš o autorský humor. Ano, v kině jsem měl pocit, že to na publikum působilo až pobaveně. Nebo se režisér snažil demonstrovat, jak jsou si herci podobni se svými předobrazy? Jak dobrou ruku měl? No, jiná věc by byla, pokud by šlo o parodii současnosti – třeba fetišistickou portrétku, jak ji známe ze sociálních sítí
Jenže, on je to doslovný odkaz na realitu a divák může být v konečném důsledku maten, pokud se pak postavy chovají tak, jak chovají. Pokud mluví tak, jak mluví. O čem mluví a o kom mluví!.
Když Karel Čapek vmete Masarykovi do tváře, že opustil svoji ženu a rodinu a vydal se do exilu, působí to divně. Jen velmi neochotně mohu připustit, že by Masarykovo rozhodnutí bylo potom tak jednoduché, jako je ve filmu zmíněno – lusknutím prsty.
Scéna, že by pak Čapek nechal prezidenta jít samotného a sám zůstal tak dlouho na místě, když Masaryk mluví, se mi taky nezdá.
V knize samotné autor píše, že u sebe nenosí poznámkový blok, takže pokud si ve filmu dělá Čapek během rozhovoru s prezidentem tak často poznámky je to realistický nonsens.
Navíc je dost neslušné, psát si, zatímco ten druhý mluví. Možná, novináři to tak na tiskovkách dělávali (dokud neexistovaly diktafony), ovšem tohle nebyla tiskovka, ale přátelský rozhovor. Buďto to působí, jakože pak chceme mluvčího „chytat“ za slovo, nebo při rozhovoru přemýšlíme o něčem jiném.
Ještě mě napadá jeden pohled. Vypadá to, jako když žáček pečlivě sleduje každé slovo pana řídícího a zapisuje si je, aby mu náhodou nic neuniklo. Myslím, že spisovatel a myslitel Čapkova kalibru spíš Masarykovy myšlenky vstřebával.
Prostě, pokud si Čapek, Karel Čapek ve filmu dělá poznámky a to tak okatě, je to jednoduše rušivé.

Hodinová vycházka nebo celodenní výlet

Masaryk s Čapkem se šli projít. Jenže, to co má vypadat jako krátká procházka dvou intelektuálů tlačených časem před odchodem jednoho z nich na vlak, je v reálu spíš pochod na celý den.
Čapek se taky neustále dívá na hodinky, což nejen že opět působí rušivě, ale je to i neslušné. Jiná věc by byla, kdyby se Masaryk zeptal na čas, ze slušnosti, aby přítele nezdržel.
Navíc, ten hrad, na jehož rozvaliny si zajdou, je od zámku kde si dávali sušenky vzdálen 7km. No řekněte: 14km (tam a zpět) vycházkovým tempem za pár hodin? Stihnout bouřku, rozvláčně rozprávět na rozvalinách hradu a z dlouhé chvíle na rybníku házet žabky? Jestli toho do filmu nenarvali tvůrci – režisér – přece jen přespříliš! Jakože vytěžit maximálně malebné okolí zámku v Topoľčankách. Napadá mě, že se mohli projet na koni, ale to by bylo pro Čapka jednoduše nereálné.

Zaujala mne i vzpomínka na Štefánika. Masaryk staví jeho názorový odklon od sebe do souvislosti se Štefánikovým zasnoubením. Že jej pak neměl rád, ani politicky. Těžko říct, jaký byl vztah Štefánika k Masarykovi. Podle Hovorů jej měl Štefánik velmi rád. Neustále jej chtěl „objímat a líbat“. Oslovoval jej otecko.
Přitom Masaryk si k němu tak důvěrnou cestu nenašel a v Hovorech to vysvětloval věkovým rozdílem. Ač byl Štefánik jen o málo starší než Masarykův chráněnec a následovník Beneš.
Nejsem historik, ale domnívám, že Masaryk Štefánika spíš využil, pro jeho diplomatické schopnosti. Využil pro vznik republiky. A pak…? Ano, postava slovenského astronoma, diplomata a francouzského brigádního generála Milana Rastislava Štefánika nad námi – Čechy – ční jako červený vykřičník.
Vzpomínáme ho, respektujeme ho, ale přehlížíme ho. Jakkoli uznáváme, že má v našich (myšleno českých) dějinách své místo a vnímáme jeho významný přínos pro vznik Československé republiky. Pro vznik její armády (kdy Masarykovi verboval první legionáře) i zakládajícího člena Československé národní rady.
Byla o něm jediná zmínka v novodobém cyklu České století?

Takže tu máme Hovory s TGM, s Janem Budařem, který působí jako „nedochůdče“. Naproti němu zase máme Josefa Abrháma v Člověku proti zkáze, který s vážností v očích sleduje vzestup nacismu. Jediné, co lze namítnout je, že Abrhám byl v reálu o deset let starší než skutečný Čapek. Můžete namítnout, že Karel Čapek možná nebyl tak vážný, jak jej Josef Abrhám prezentuje. Možná byl víc rozevlátý, podobně, jako jej tak prezentuje Jan Budař coby estrádní typ. Podstatou herectví však není „napodobit“, ale přesvědčit diváka, že postava, kterou ztvárňuji je skutečná. Tedy, že to, co divák vidí není moje vize, ale taková prostě je.
Pan Budař mě však svým výkonem nepřesvědčil. A, Martina Hubu se Svatoplukem Benešem už srovnávat nemusíme.

Kdyby tvůrci použili víc vlastní invence a neodvolávali se tolik na původní knihu, asi by snímek působil víc věrohodně. Než se k historii tak přímočaře hlásit ale v konečném důsledku si s ní nakládat spíš podle svého. Možná, že pan Kosatík ví víc, ale on si opravdu podle Čapka (psáno v Hovorech) Čapek sám nepsal poznámky a doslova text Hovorů „lovil“ z paměti.
Myslím, že asi nejzásadnější věta, která ve filmu zazní, je ta, když Masaryk řekne Čapkovi: „Mne jste si vymyslel taky!“ a zlostně hodí kámen do vody. Je v tom i kus pravdy. Vždyť Karel Čapek psal životopis TGM podle svého. Kdy k němu nejspíš jako k blízkému příteli/mentorovi a mysliteli až nekriticky vzhlížel. Masaryk jeho rukopis v podstatě doplňoval a upravoval.

Hovory s TGM
režie: Jakub Červenka
18. října 2018

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama