Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Komentář: Blog za průměrnost?

„Představte si dokonalý svět. To by byl hnus!“ Občas, když chci něco pozitivního zdůraznit, použiju tuhle frázi. Protože dokonalý svět nejen, že neexistuje, ale je to vlastně utopie. Co je to dokonalost?

Z vlastní zkušenosti vím, že když je třeba někdo na všechny hodný, je to taky špatně. Nejde se zavděčit všem. I z toho principu je hodně důležité, ne přímo lidi sekýrovat, ale vymezit jasné hranice. Společnost je živý organismus, který reaguje interakcí. Ne nadarmo se říká, že jak se do lesa volá…

Z počátku mě ten rozhovor dost popíchl. Dokonce jsem začal se při psaní reakce i rozohnil. Nakonec jsem zjistil, že je mi sama představitelka této akce spíš nepříjemná. A jak jsem Emmu Smetana opravdu nemusel, tak jsem jí opět přišel o něco víc na chuť. Jak už to bývá.
O co jde? Rozhovor se točí okolo aktivity Za normální holky. Přičemž sama autorka myšlenky, Kristýna Dolejšová, se vyznává z toho, že normální je tak široký, v jistém slova smyslu neuchopitelný pojem, že přijímají vlastně ženy všechny. Všechny ženy touží být normální? Do jisté míry se pak zdá, že tato aktivita skutečně bojuje proti nadprůměru. Opravdu?!
V jedné rovině se tedy mohou setkat žena štíhlá, se ženou plnějších tvarů, které si budou navzájem „inspirací“. Obě by třeba chtěly být normální, jenže každá jinak. Ta štíhlejší by chtěla být třeba normálně vzdělanější, jenže chodí po přehlídkových molech a ta druhá, by třeba chtěla být štíhlejší, zatímco marně bojuje s metrem.
Jenže, zatímco tu štíhlejší lidé obdivují a vůbec jim nezáleží, co má v hlavě, ta plnějších tvarů si zoufá nad urážkami lidí, kteří se do ní strefují právě stran vzhledu. Pak je tu paní Za normální holky, která si klade za cíl obě ženy srovnat.

V úvodu rozhovoru se Emma ptá, zda je normální, být silnější – rozuměno plnějších tvarů. Paní odpoví, že „za ni je to v pořádku“. No, v pořádku to není. Tedy, měřeno tabulkami normální váhy. V pořádku je, pokud se ona dívka cítí dobře.
Pak bychom mohli říct, že zde „není co řešit“. Na druhou stranu, právě ona dívka, která je sama se sebou spokojená se může také zapojit, aby dávala své zkušenosti dál. Aby vysvětlovala dívkám, které spokojeny nejsou – co mají dělat. Ale, jde to vůbec; něco dělat?
Asi víte, že jsou lidé a lidé. Někteří prostě mají určité kouzlo, které jim umožňuje být ve společnosti ve středu pozornosti. A naopak jiní, co se snaží sebevíc, ale oblíbeni nebudou a budou ve společnosti za outsidery. Možná že to jsou i případy oněch žen, které se „prosadily“ ve světě vzdor svému, pro jiné dost výraznému hendikepu. Přílišná váha, vada kůže.. co ještě může být překážkou?

Nadváha rozhodně normální není. Stejně, jako není normální, jíst jen zeleninu. A, pokud jsou ženy s nadváhou spokojeny, pak nejspíš normální nejsou. Snad jsou samy se sebou spokojeny, ale do normy váhy nespadají. A pak se dostáváme do situace, kdy onu normálnost hledáme jinde.
Projekt má být, je určen, pro ženy, které oplývají nižším sebevědomím, které jsou pro svoji nenormálnost jakkoli a kýmkoli uráženy, ponižovány… Ale vítány jsou všechny ženy. Tedy i ty, které onu normu normálnosti nesplňují.

Asi – rozhodně nemůžu říct, že jsem pochopil, o co jde. Vlézt se do normy, postavit se proti loby módních časopisů, nebo tleskat těm, kteří dovolí onomu mizivému procentu žen prezentovat se takové, jaké jsou? A umožnit tak jim podobným snít svůj sen, že nadváha je normální, protože se tak některé časopisy tváří. Těm, kteří „dovolili“ jiným ženám prezentovat svou odlišnost, aby ukázaly, že i v oné odlišnosti může být krása? Může být krása…
Vzpomenete si na Slunce, seno, erotika? Jak si Helena Růžičková, coby Marie Škopková, kupuje blůzu na normálního člověka? Jako na ni? To byla komedie…

Ten rozhovor jsem viděl několikrát. Vždy mě napadaly nové a nové podněty proti. Sepsal jsem to, a zase smazal, protože mi to přišlo moc útočné. A já chci psát s respektem k ostatním. Nakonec jsem uznal, že ona normálnost, řekněme průměrnost je to, co nás ničí. Mě třeba žena zaujme právě tím, že mě „něčím“ zaujme.
Každou výjimečnost bychom měli do jisté míry podporovat. Jen, je zapotřebí si být vědom, že všechno má své meze. Tedy, jak respekt k ostatním, tak ona osobní svoboda, kterou nechci, aby ostatní upírali mě. Ale, tady žádné tabulky normálního neplatí!
…Vlastně, já jsem chlap!?!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama