Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Komentář: O fenoménu Petera Sagana a Haribo medvídcích

Když už nic jiného, tak i laická veřejnost ví, že Slováci mají hodně dobrého cyklistu. A ti, kdo o něm ví už víc, se oněm rádi baví. A, co je zajímavé, spíš o těch jeho „kritických“ momentech. Asi nejdiskutovanějším, ze všech je jeho diskvalifikace z Tour de France 2017. Na to se ptají prostě všichni!

Sám už nevím, kdy jsem si Peti (cyklisté jej takto familiérně nazývají, i když jej osobně neznají) Sagana všiml. Ovšem to mistrovství světa v silniční cyklistice, kde obhajoval potřetí za sebou titul nejlepšího, jsem už bedlivě sledoval. Předtím jsem jej měl v hledáčku spíš jen na TdF. Dnes jsem si podle něj upravil i životosprávu.

Ono vyloučení Sagana z loňské Tour rezonovalo i v letošním ročníku. No, o čem se taky ve studiu, dejme tomu čtyři hodiny, měli experti bavit?! Na druhou stranu, ono se opravdu jednalo o hodně zásadní problém. Doslova světové cyklistiky. Letos mělo ovšem ještě trošku jiný nádech. To, že tehdy nedokončil Tour.
V okamžiku, kdy začaly „odpadat“ v kopcích tzv. spurtérské hvězdy a závodní pole začalo poněkud řídnout. Troufám si odhadovat, že nejen já jsem chvílemi trnul, aby to Peťa, jako ryzí spurtér i tak dal.
A „naše“ obavy se přiblížily naplnění v okamžiku, kdy se na TV obrazovce objevila zpráva: „Sagan chute“, tedy že spadl.
Větší drama si Tour v tu chvíli asi nemohla přát, protože ani hodinu po té, stále nebylo jasné – co bude.  Ostatně, o pravdivosti mých slov svědčí i fakt, kdy se v titulcích zpravodajských serverů téměř vzápětí objevila noticka o pádu, ale po rozkliknutí vlastně už nic konkrétního. Naštěstí, jak správně zareagoval jeden z komentátorů ve studiu; kdyby Sagan odstoupil, dozvěděli bychom se to okamžitě!
V této souvislosti pak začali v TV rozvíjet úvahy, na kolik je ono snažení cyklistů na Tour opravdu profesionální, když někteří třeba spadli, ale dojeli, aby si pak vyslechli distanc. Například kvůli zlomené čéštce. Prostě, raději dojet etapu, byť nestihnout limit, než v polovině etapy odstoupit, protože to prostě „nedávám“.

Peťa Sagan to nakonec dal. S viditelnými bolestmi a se slovy, že kdyby šlo o jiný závod a kdyby neměl Zelený trikot, pak by to taky „zabalil“. Můžeme tomu říkat motivace finanční, osobností, prestižní, kdy se sebezapřením dojel do cíle na limitu osm minut do diskvalifikace.
Můžeme tomu taky říkat fenomenální výkon. Druhý den po pádu. Po těžkém pádu, kdy se tělo po noci už „vzpamatovalo“ a bolelo víc než večer po nehodě. Druhý den, kdy spurtér kterým Sagan primárně je, nevzdá vrchařskou, královskou etapu, přestože to jeho konkurenti vzdali „jen“ proto, že už nemohli. On to nevzdal. A trpěl jako zvíře!
V diskusních fórech jsem se dočítal, že mu k pádu, který nezachytily kamery, mohl kdosi dopomoct. Protože, ruku na srdce, ono to ve sportu občas bývá. Když je někdo hodně dobrý, začíná se proti němu zvedat vlna nevole. Navíc, Sagan je oproti jiným miláček publika. I když, i to je otázkou, jak dlouho mu to vydrží…
Sagan sám ovšem uvedl, že prostě nezvládl sjezd. Kdo ho zná, ví, že sjezdy dává nadoraz. Proto je tak rychlej. No, a – pokud opravdu nezvládl zatáčku.. Prostě, nezbývá mu to, než věřit a podobné spekulace nechat na diskusních fórech.

Všechno je totiž v úhlech pohledu. Na internetu se objevilo video, kde sice nadává, že mu v jakémsi závodě ostatní nestačí. Ale, těžko udržet krok z pětinásobným držitelem Zeleného trikotu pro nejrychlejšího stíhače TdF, a trojnásobným světovým šampionem. Těžko držet krok, s člověkem, který své národní mistrovství vyhraje s tak obrovskou převahou!
V diskusních fórech jsem taky četl, že poslední tři mistrovství světa v silniční cyklistice byla stavěná pro spurtéry. A proto, že je Sagan vyhrál. Zatímco, to následující, jež je plánováno do Isbrucku, je nastaveno spíš pro vrchaře. A kdyby to třetí bylo právě zde, Saganovi by se hattrick nepodařil.
Můžeme se jen dohadovat, nebo se stane to, co by definitivně potvrdilo fenomenálnost Sagana. Totiž, že vyhraje počtvrté. Počtvrté v řadě získá duhový trikot pro nejlepšího silničního cyklistu planety. Kdy by překročil vlastní stín.
Ono se to asi nestane, ale kdyby ano, stal by se z něj už opravdu neskutečný fenomén. Jakože, už dnes je sportovní hvězdou první velikosti podobně jako Usain Bolt. Je také doživotní legendou, která jako první v historii třikrát za sebou zvítězila na světovém šampionátu v silniční cyklistice. A ještě přitom vypadá, jako by si stále dělal jen legraci. Jako by závodil jen pro zábavu.

Byla to hodně velká náhoda, že jsem ten záběr viděl. Jak Saganovi, po dojezdu etapy, drží k dispozici pytlík s Haribo medvídky. Pak jsem se dozvěděl jak populární je ono dvacetivteřinové video, kdy je i jí. Po hrstech. A že se v tomto smyslu stal i terčem parodií, které on sám kladně hodnotí. Vlastně sbírá další body.
Sám mám už dlouho pro želatinové bonbony slabost. I když, jednu dobu jsem je opravdu nejedl, protože jsem se dozvěděl, z čeho se vyrábí. Kdysi jsem to střídal a kupoval podle toho, jaké byly k dispozici, nebo v akci. Dnes, mám ve značce naprosto jasno a to do té míry, že jsem uvažoval, zda nestálo za úvahu, aby Haribo vydalo zvláštní „Sagan edici“. Jestli by ty medvídky nešly na dračku.
Asi jim napíšu :).

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama