Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Recenze: Fakt skoro stoprocentní Queen?

Ano, „řeč“ bude o filmu Bohemian Rhapsody. Myslím, že ten hlavní příběh se odehrává spíš za obrazem. Tedy, nikoli to, co vidíme na plátně, ale to, co je za ním. Jen si nejsem jist, zda to, co se ve filmu odehrává, všichni chápou anebo pochopí.

Jsem kytarista – amatér. Mám hudbu Queen rád, ale na tenhle film bych sám jednoduše nešel! A tyhle řádky píšu s vědomím, že opět vybočuji z řady téměř nekritických… ale vždyť oni vlastně všichni vesměs hodnotí hudbu kapely. Ani ne tak herecké výkony, ani ne tak film… A podařilo se tvůrcům vybrat dobré představitele???

U hlavní role si tím vůbec, ale vůbec nejsem jistý. Pokud bych použil hodně hrubé ironie, pak každý jen trošku typizovaný herec, jemuž by nasadili legendární předkus, by mohl být představitelem Freddieho Mercuryho. Ne, ty zuby jsou v tom filmu opravdu brutální! Skoro až – parodické?!
Myslím, že mnohem víc v celém snímku vyniká postava Briana Maye. Především zjevem, kdy nic není přehnané, ale i jasným a přesvědčivým ztvárněním role, chcete-li uchopením úlohy lídra – vůdčí osobnosti kapely. Tmelícího prvku. Ano, směr, kterým se Queen ubírali, byl především Mercuryho práce. Ale hlavní slovo v kapele je, aspoň ve filmu, spíš Mayovo.
Příběh… Film, nazvaný podle jedné z nejslavnějších písní, by mohl mít podtitul „příběh kapely“. Jako je tomu u naší domácí LUCIE. Jak se dali dohromady, jak vznikaly jejich první nahrávky, jak se hádali.
Problém je v tom, že když si odmyslíme onu hudbu, na kterou film odkazuje, jako na nostalgii, co zbude? Uvidíme příběh – příběh člověka, který na pódiu působil jednoznačně dominantně, a suverénně, zatímco ve filmu je v soukromí vykreslen jako roztřesený uzlíček emocí, věčně sjetý – doslova sebe hledající. Jestli to tak bylo, tak je mi Mercuryho asi fakt líto.
Tvůrci, jakoby nám doslova říkali, že to, co je bráno z pohledu diváka jako jedna veliká show, je na pódiu jen snaha vyrovnat se s vlastní… neschopností uspořádat si vlastní život. Oslovit davy a něco jim sdělit. Jenže, čekat na jejich odpověď? Ale co se od nich dozvím – krom nadšení ze mé hudby? A co od nich chci slyšet?! Že mě zbožňují? A co, až mě poznají – co když utečou?

Myslím, že je jen málo lidí, co pochopí souvislosti toho filmu. A netvrdím, že já jsem je pochopil. Jen píšu, jak na mě film zapůsobil. Podstata herectví není v tom zahrát „někoho“, ale přesvědčit diváka o tom, že jsem tím, koho představuji. A, mě hlavní představitel mě nepřesvědčil. Jsem halt kytarista.
Buď se chová, jako že se snaží být jako Mercury, nebo se tak Mercury opravdu choval. To když se snažil prezentovat se sebejistě. Myslím, co do pohybů. I když, podle filmu, sebejistý ve skutečnosti asi nebyl. Mimo pódium. Mimo hudební svět.
Jenže, tenhle filmový Freddie je až moc zženštilý…? No, a pokud je pravda to, co je ve filmu?! Osamělý (myslím partnersky) zpěvák, který sám žije ve velikém domě, a jediné na co společensky má, je pořádat divoké orgie ve stylu čím bizarnější, tím lepší. Je to spíš šokující zjištění.
Možná i proto, že jsem doteď žil v přesvědčení, že Freddie Mercury byl opravdu sebevědomý/suverénní člověk, který přesně věděl, co chce. V životě, v práci (umění). Film jej naopak představuje jako nevyrovnaného, snadno manipulovatelného, výstředního génia, který je podle mého i špatně zahraný. Ne, tomu herci jsem věřil jen gesta, která od Freddieho mohl odkoukat, aby byl autentický. Včetně toho, jak si olizuje rty. Možná méně detailních záběrů?

Snímek končí efektní rekonstrukcí nejslavnějšího koncertu Queen. Včetně davové scény publika. Koncertu v rámci projektu Live Aid. Myslím, že lepší konec si asi tvůrci nemohli vybrat. I když jde o koncert, kterým Queen a Mercury zdaleka nekončili. Ale asi nejzásadnější pro neznalého diváka by mohlo být právě ono – PROČ byl ten koncert tak skvělý.
Protože se Queen krátce před ním dali znovu dohromady, protože Mercury už věděl, že umírá. Protože… to bylo podle filmu. Ovšem skutečnost hovoří jinak.

Mimochodem, i to je asi autorská licence k filmu, ale nejsem si jist, že ty finanční dary pro Live Aid začaly lavinově chodit až při vystoupení Queen. Vrhá to pak dost špatné světlo od autorů filmu, na „zvuk“ ostatních interpretů, kteří se monstershow také zúčastnili.

Ale, jak jsem tak seděl v kině a koukal na ten film, napadalo mě, co je na něm na 98% (CSFD.cz, 29. 12. 2018).
Vlastně krom hudby, která je jasná!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama