Reklama
 
Blog | Robert Zdarsky

Vážení spoluobčané

Nacházíme se na začátku, na samém počátku roku 2019. Hodně z nás nový rok začíná pozitivními předsevzetími. Bohužel, ona předsevzetí bývají obvykle k ničemu. Především je zapotřebí si uvědomit, že dnešní „předsevzetí“ by měla být až jistým druhem ostrého provozu. Nikoli startovací čárou. Jakkoli k tomu ty dvě jedničky v datu svádí.

Skončil nám rok 2018. Rok, v němž jsme si připomněli 100. let od založení Československého státu. Od založení státu, který již dávno neexistuje. Přestal existovat již někdy počátkem II. světové války. Po roce 1945, po osvobození, se již nepodařilo obnovit Československo v původní podobě. Tedy s Podkarpatskou Rusí.
Dnes není naší součástí ani Slovensko. Přesto byl pro nás, naši státnost, rok 2018 jubilejní – významný. Byl připomínkou, že je to již sto let, naší samostatnosti. Sta let, kdy nejsme řízeni zvenčí. Kdy jsou rozhodování o našem vývoji, o naší budoucnosti jen a jen na nás!

Píše se 1. leden 2019 a my si, opět na sklonku tohoto roku, připomeneme další výročí. Pravda, už ne tak kulaté a tak významné, jako vznik NAŠÍ republiky, ale pro náš současný vývoj neméně podstatné. Uplyne 30 let od obnovy demokracie v naší zemi. 30 let od začátku tzv. „sametové“ (myšleno nenásilné-nekrvavé) revoluce. 30 let od chvíle, do níž mnoho lidí vkládalo své ideály a v níž se tolik lidí třeba i zklamalo.

Nebudu psát, měli bychom, ale rovnou napíšu: musíme být vděční za volnost, kterou máme. Tedy nikomu konkrétnímu. Spíš ji nebrat jako samozřejmost. Svobodně se můžeme projevovat na veřejnosti. Můžeme demonstrovat proti vládě. Svobodně můžeme tvořit – psát, svobodně můžeme volit. Svobodně se můžeme rozhodnout, zda jít, či nejít k volbám!
Bohužel právě posledně jmenovanou svobodu se nám snaží náš svobodně a demokraticky námi zvolený prezident – rozmluvit. Přitom není otázkou zda vůbec, ale spíš koho volit. Volit politické představitele, které opakovaně prokazují, že nejsou hodny naší důvěry? Přesto není důvod vytvářet zákony, které by nutily nás voliče chodit k volbám!
Na druhou stranu, zase my bychom neměli zapomínat, že máme jako občané ke státu, v němž žijeme, jehož služeb využíváme, nějaké povinnosti. Čím víc nás půjde k volbám, tím víc se projeví naše vůle.
Možná, že někoho může odradit množství stran, které se pak do parlamentu dostanou. Jenže politika je uměním kompromisu.
Nejen plnit svůj program, ale především se umět dohodnout, abych ten program mohl uskutečňovat. Ne jen populisticky urážet své oponenty, abych upoutal pozornost! I když se samozřejmě, nejde zavděčit všem. Klíčové je pak vědomí oné snahy. Nikoli arogance moci a vlivu. Ano, ve firmě, kterou člověk vlastní, svá rozhodnutí opravdu nemusí nikomu zdůvodňovat. Ale v politice?!

Jsme součástí Evropy! Jsme součástí Evropského společenství. Jsme součástí Schengenského prostoru. Můžeme volně cestovat (na pouhý občanský průkaz) a i za to bychom měli… za to musíme být vděční. A možná, že ti, co tvrdí, jak špatná Evropská unie je, jsou právě ti, kteří těchto možností svobody nejvíce využívají.
Velká Británie odhlasovala ve svobodném referendu odchod z Evropského společenství a spustila tím proces, kterého se bojí nejen ona sama, ale myslím, že vesměs i ostatní národy. Myslím, že právě na tomto příkladu je vhodné si uvědomit, jaký dosah má/může mít, naše volba. Co se pak může se stát, pokud by tato volba byla nucená zákonem…?
I když onen „Brexit“ je už hodně fatální volba. Není to volba na několik let. Je to volba, která už poznamená prakticky generace.

Bavíme se však o naší budoucnosti… české budoucnosti. Rok 2019 je proto pro nás opět významnou připomínkou, že jsme demokratický stát a my, jako občané, bychom neměli, opravdu neměli zapomínat, že jsme byli dlouhá léta vazalskou republikou Sovětského svazu.
Ovšem, stejně tak je pro nás důležité, že nás tak svět stále vnímá. Položím nyní řečnickou otázku: co jsme udělali pro to, aby nás tak svět nevnímal!? Aby nás svět vnímal jako prozápadně orientovanou republiku. Pokud volíme představitele, kteří mají k Rusku blízko? S drobným ohlédnutím k první republice – i Beneš, ač Masarykův chráněnec, byl podle mého mínění spíš „Rusofil“.

Řekněme si to zcela na rovinu: to, co se s námi děje, máme DNES na triku jen my sami! Volbou, kterou svobodně vyjádříme. A je jen a jen na nás, jak nás bude svět vnímat. Co je ovšem důležité dodat je to, že i svět se chová tak, jak se chová, a že nám nad tím mnohdy zůstává rozum stát.
Kdo by před léty odhadoval, že se Donald Trump stane prezidentem? Když však sledujete jeho vystoupení v televizi, pochopíte! Nejsou to ani tak jeho názory, nejsou to snad jeho kroky v úřadě, ale je to způsob, jakým je prezentuje. Dominantní, sebevědomý, suverénní ale i panovačný. Přitom klade důraz na tradiční americké hodnoty. V tom, myslím si, je podstata jeho úspěchu. Trump nevítězí obsahem, ale formou.

Vážení spoluobčané. Bývaly doby, nedávno minulé, kdy jsme svobodu neměli! Svobodu dnes máme a neměli bychom… Ne, nesmíme dopustit, aby nám ji ti, které svobodně zvolíme, začali postupně brát.

Winston Churchill řekl, že „Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.“ Chovejme se proto tak, abychom si svoji demokracii obhájili.

Přeji Vám úspěšný rok 2019! Pozitivní, zodpovědný, svobodný!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama